Alex (1)

1. srpna 2011 v 14:28 | Kocour |  Nadrápáno...
Palubní deska lehkého stihače se rozzářila a většina kontrolek svítila rudě. Alex rychle přepl několik spínačů a stáhl tah motorů na minimum, zároveň prudce zatočil doprava. Poslední nepřítel proletěl těsně za jeho letounem. Alex se podíval na ukazatel energie. Jeden, při troše štěstí dva výstřely. Donekonečna opakovaným manévrem dostal nepřítele do zaměřovače, stisk spoušť a zavřel oči. Když je otevřel, svítil na hledí jeho přilby bleděmodrý nápis: Mise splněna!
"Takže dneska platíš, Trevore," zašeptal Alex unaveně, když se odklopilo víko na kabině trenažeru.
"Neskutečný, kámo," vydechl mladík vedle trenažeru a pomohl Alexovi rozepnout pásy. "Moc šancí jsem Ti nedával, když si z celý letky zůstal sám."
"Nepodceňuj mistra," zasmál se Alex a vylezl z kabiny. Trevor ho musel zachytit, aby neupadl. "Málem sem to vypnul, když sem zůstal sám proti čtyřem," dodal Alex a přitáhl si židli. Po dvou hodinách v umělém stavu beztíže si připadal, že váží tunu.
"Uvědomuješ si, žes právě zvítězil v bitvě nad Manarokem?" pleskl Trevor Alexe po rameni.
"A?" podíval se na něho Alex. "V týhle prdeli to nic neznamená."
"Co to je za výrazy, mladíku?" zamračila se na něho starší žena a postavila na stůl velký ovocný pohár. "Odměna pro vítěze."
"Omlouvám se," zčervenal Alex. "Kolik je vlastně hodin? A dopr...musím běžet." Zvedl se ze židle a nejistě zamířil ke dveřím.
"Alexi, co ten pohár?" zavolala za ním žena.
"Trevor ho sní," zavolal Alex přes rameno.

"Jdeš pozdě," uvítal Alexe otec.
"Omlouvám se, ale..." začal Alex, ale umlkl, když se na něho otec zadíval. "Já vím žadné ale..."
"Bude ti patnáct, Alexi. Už bys měl vědět co je to zodpovědnost. Dvaníctka blbne, kdyby s ní byly nějáký problémy, tak jí odpoj a pošli do depa. Zejtra se na ní kouknu," uvolnil alexův otec křeslo u řídícího pultu. "Uvidíme se u snídaně."
"Vyhrál sem u Manaroku," zamumlal Alex a posadil se do křesla.
"Uvědomuješ si kolik ten krám sežere energie? Jsme napůl zavřená těžební kolonie a moc energie nazbyt tu nemáme. Pokud ještě jednou příjdeš pozdě, tak ten krám nechám odpojit. Uvidíme se u snídaně."
"Vyhrál sem u Manaroku!" vykřikl Alex, když se dveře za jeho otcem vzduchotěsně zavřeli a roztočil se na křesle.

Plukovník Hanewer si zamyšleně mnul bradu a jeho pohled rychle klouzal po řadě čísel na monitoru.
"Co si o tom myslíte, pane?" přešlápl poručík Sttak z nohy na nohu.
"Pohov, poručíku," mávl Hanewer rukou, kterému právě došlo, že Sttaka nechal stát v pozoru skoro půl hodiny. "Kdy to přišlo?" zvedl Hanewer pohled od monitoru a zadíval se na Sttaka.
"Dnes ráno, pane."
"Zajímavé," zamračil se Hanewer. "Máme tam někoho poblíž?"
"Kapitán Soro, půl skoku daleko. Už jsem si dovolil ho kontaktovat, čeká na lince," odvětil Sttak.
"Můžete jít, poručíku. Dobrá práce."
"Díky, pane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sedmero Sedmero | Web | 5. srpna 2011 v 19:15 | Reagovat

Sakra, tohle vypadá na dalšího Endera, svým způsobem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama